Waldemar Matuška:
Odjakživa láska je s lidmi nerozlučně spjata
To je pravda pravdoucí, prastarého data
Pláli láskou horoucí, Křesomysl, Vojen, Mnata
Dal bych za ni, kdybych měl, tisíc uncí zlata

Sbor:
A kde je ta Achillova pata?

Waldemar Matuška:
To přijde

Mnohá hlava nevinná, okázale byla sťata
Když se láska ujala čestné funkce kata
Láska, to je pevnina, jenže zrádná jako blata
Bez ohledu mohla tít soudruha i brata

Sbor:
A kde je ta Achillova pata?

Waldemar Matuška:
Taky bude

Viďte, že pravda je to svatá, láska platí na knížata
Umí natotata paterčata zmást
A kluci, jak na nová vrata, věčně koukaj na děvčata
Jak ta pimprlata láska voní nám

Jak jsme řekli, láska je sliby odjakživa spjata
Podmaní si klaďase, ba i byrokrata
I to srdce nejtvrdší změkne rázem jako vata
Láska, to je člověčí

Sbor:
Kdo?

Waldemar Matuška:
Láska, to je člověčí

Sbor:
Co?

Waldemar Matuška:
Láska, to je člověčí Achillova pata

Sbor:
Konečně

Wademar Matuška:
Ach, Achillova pata
Ach, ach, Achillova pata
Ach, ach, ach, Achillova pata
Ach