Hle, namáčím prst a první šmouhy po tváři
Mě každý večer znovu zas tou vášní obdaří
Trochu nachu na rty, trochu rudé pod oči
Trochu modré na víčko, ještě černé obočí

Už se v sobě ztrácím, už mám nový obličej
Ty, člověče, zemři a ty, herče, hrej
Zavírám oči, něco kolem kráčí, neuhodneš ani, co to je
Je to míň než vůně, a přece to stačí
Že krev nemá nikdy pokoje, něco, co už bylo
A co vlastně není, něco, co je víc než živý čas

Říkají-li tomu ďábla pokušení
Vím, že je to divadlo
Vím, že je to divadlo
A jeho duše v nás