Jsou tóny, které se ztrácejí
A krátce, krátce zní
Má láska pláče a zdá se jí
Že už mě nevězní

Jsou tóny, které se ozvou a nedozní
Zní vážně krátce
Má láska pláče a je z toho nervózní
Říká, že jsem zrádce

Ta dívka nejdřív mě spoutala
Jak vězně v náručí
A teď je beze mne zoufalá
Snad jí to poučí

Snad utiší krásný pláč
Až pochopí, že jsem hráč

Já blázen o její lásku hrál
Hru mírně hazardní
A pak jsem o výhru málo stál
Jen málo, jen pár dní

Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
Né právě správně
A když jsme jednou šli za město na třešně
Líbal jsem jí v trávě

A tam se z ní stala má milá
Na krátko, krátko jen
I když mě svou vůní zmámila
Já byl spokojen

Snad utiší krásný pláč
Až pochopí, že jsem hráč

Jsou tóny, které se vracejí
A dlouze, dlouze zní
Má láska pláče a zdá se jí
Že zas mě uvězní

Ví, že jsem jen bídný hráč
A zvítězí krásný pláč