Já každý den, vím to jistě,
tu dívku na stejném místě potkávám
A ztrácí čas, jestli čeká,
že já jí snad třeba někdy zamávám
Mně jedno je, jestli spěchá,
je jistý, že ve mně nechá nezájem
Když chce, ať klidně po mně šílí,
já dál se k svému cíli sunu sám

Mám židli svou zády k stěně
a stůl svůj, kde každodenně usedám
Když výčepní pípou točí,
že láska mě nezaskočí, vykládám
Hned známí se znalci sběhnou
a každý se sází se mnou i navzájem
Já dal jim ránu, přímo pecku
a řek jsem, to pak svoji kecku sním

Když už se mi třikrát zdálo, jak jsi fantastická
Pomalu se ze mne stává lhář
Dlouho už se neubráním, lásko platonická
Je to jasný, ztrácím svoji tvář

Já každý den proti zvyku
s tou dívkou teď na chodníku, rozkládám
Jak ryba snad leknu žízní,
tu sázku, co teď mě trýzní, odkládám
Jí k smíchu je, co nám brání,
když u ní je pro mne k mání, podnájem
A chce mě mít i s tím věnem,
tvrdí, že půl mé kecky s křenem sním

Když už se mi třikrát zdálo, jak jsi fantastická
Pomalu se ze mne stává lhář
Když už se mi třikrát zdálo
Když už se mi třikrát zdálo, jak jsi fantastická
Pomalu se ze mne stává lhář

Dlouho už se neubráním, lásko platonická
Je to jasný, ztrácím svoji tvář
Je to jasný, ztrácím svoji tvář
Je to jasný, ztrácím svoji tvář