Šel jednou lovec oborou domů
Ton, ti-ron-ton-ton
Uviděl dívku ve stínu stromů
Ton, ti-ron-ton-ton

Sedne si k ní a hned se jí ptá
Jestli se od něj políbit dá
Ton, ti-ron-ton-ton

Můj milý pane, dívenka na to
Ton, ti-ron-ton-ton
Chráním svůj poklad dražší než zlato
Ton, ti-ron-ton-ton

Lovec hned oči rozdychtěné
Ona že nikdy, ona že ne
Ton, ti-ron-ton-ton

Měsíc už háje pokropil mědí
Ton, ti-ron-ton-ton
Ti dva tam stále pod stromy sedí
Ton, ti-ron-ton-ton

Lovec jí šeptá, co že by rád
Ona že možná, ona že snad
Ton, ti-ron-ton-ton

Srnky jdou pít a co to vidí
Ton, ti-ron-ton-ton
Na měkké trávě stíny dvou lidí
Ton, ti-ron-ton-ton

Dva hlasy slyší sládnout jak med
Chceš mě mít ráda? Ano, a hned
Ton, ti-ron-ton-ton

A když je ráno, na jitřní zvoní
Ton, ti-ron-ton-ton
Dívenka vzdychá, slzičky roní
Ton, ti-ron-ton-ton

Ale než najde ztracenou řeč
Lovec už spěchá zas na novou leč
Ton, ti-ron-ton-ton