Petr Haničinec:
Od nepaměti tu žili lidé
U rybnatého meandru řeky
Na kopcích a stráních
Které znamenaly bezpečí a dostatek
A jak šel čas, při brodech
Kudy procházely obchodní stezky
Vznikaly osady, chráněné na pravém břehu hradištěm
Jemuž bylo jméno Vyšehrad
Na břehu levém pak Hradčany
A mezi nimi v temné spleti pěšin a vyšlapaných cest
Z bájí a mýtů za staletí vyrostla Praha - Matka měst

Waldemar Matuška:
Krásná za večerů, kdy soumrak padá
A od vltavských břehů vánek začne vát
Krásná o polednách, kdy bývá mladá
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád

Petr Haničinec:
Žili v ní králové a preláti a kati
Šílení císaři a jejich fraucimor
Hlavně ale ti, jimž tohle město patří po srdci
Řemeslníci, mistři, tovaryši, neokázalí bezejmenní
To oni dali Praze její duši
A stáli při ní v časech míru i těžkých zkoušek
Dali jí fortel svého díla a byli její záštitou
A ona se jim proměnila v kamennou růži rozvitou

Waldemar Matuška:
Krásná v létě, kdy tvář si krášlí duhou
A na věže si sluncem dává verše psát
Krásná zasněžená, kdy s bílou stuhou
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád

Petr Haničinec:
Barok a gotika, věže a továrny
Moderní paláce, parky a sídliště
To všechno je Praha
A navíc hudba, život, jenž kypí a dere se kupředu
Protože rozvitá růže je v kamení živá
Dýchá a košatí, hrdá na svoje půvaby, kouzla a tajemství
Ve kterých minulost se pojí s přítomností
Čas pro ni vrší v každém domě bezpočet činů, slov a gest
Ona jak dřív tu stojí skromně
Však slávou dotýká se hvězd

Waldemar Matuška:
Krásná, když přijde máj, a v záři ranní
V ní na tisíce jarních tónů začne hrát
Krásná, jedinečná, ta vlídná paní
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád