Všude je pusto, všude je tma
Ač není zima, zebou mě obě uši
Všude je pusto, všude je tma
A nejvíc, docela nejvíc v mé duši

Došel jsem tam, kde jsem
A zde jsem upad
Do spánku beze snů
Nesmíte dupat
Smíte jen se mnou
Tou nocí temnou
Zpívat mé melancholické blues

Život je cesta, která změnila se v těsto
Já však tou cestou půjdu bez protestů přesto
Půjdu a upadnu, jsem vděčen gravitaci
Za trochu odpočinku na poslední štaci

Půjdu a upadnu, až ujedou mi nohy
Od mládí k padání mám nadání a vlohy
Nikdy jsem netušil, jak všechno chodí hladce
Půjdu a upadnu do těžké rezignace

Chtěl bych se přesvědčit, že už je konec všemu
A byl bych vděčen i za sebemenší trému
Chtěl bych se pokusiti o smrtelný chrapot
Rád bych se potil, ale nezmůžu se na pot

Veverky ve větvích a na obloze ptáci
Loučí se s dubem, který zálesáci kácí
Mě však si nevšimnou, já nejsem dub, jenž padá
Já nejsem ani smrk a to je moje vada