Příteli melancholiku
Druhu mé duše tulácké
Pod kterým nebem zhasnou as
Životy naše žebrácké?

Ve zlatém víně ztopíme
Tyranský rozmar paměti
Zpívat budem, zapomenem
Na lásku, smrt i prokletí

Mým domovem ztichlá je putyka
Mým štěstím je sklenice plná
Mou láskou kdys bývala gotika
Teď smetla ji baroka vlna

Když za nocí potácím se ulicí
A nahlížím do oken spáčů
Jen vlastní stín mě provází
A sám nad sebou pláču

Když v rezavém zámku klíč zachrastí
Dům zeje jak morová rána
Mé štěstí se změnilo v neštěstí
Já zůstal jsem sám a ty jsi sama

Když za nocí potácím se ulicí
A nahlížím do oken spáčů
Jen vlastní stín mě provází
A sám nad sebou pláču