1. Hezká vzpomínka
2. Když nad Prahou se večer uklání
3. Když večer vklouzne do hlavních tříd (& Olga Matušková)
4. Matka měst
5. Na Malém rynečku stojí pod podloubím krám (& Ljuba Hermanová)
6. Opuštěné nádraží
7. Po dlouhých jezdících schodech
8. Po starých zámeckých schodech
9. Praha je velkoměsto
10. Pražská děvčata
11. Pražský déšť
12. Pražský chodec
13. Pražský kominík
14. Přijďte sem k nám
15. Stará Kampa
16. Vodník ve Vltavě
17. Usměvavý hřbitov
18. To je ten čas (& Olga Matušková)


1. Hezká vzpomínka

Když se dívám z Vyšehradu
Na smíchovský břeh
Na louku a staré topoly
Se vzpomínkou se mi na rty
Dere smutný vzdech
V srdci mě to divně zabolí

Vidím se tam pod topoly
Se svou milou stát
Vidím její obraz spanilý
Vzpomínám si na ty doby
Když jsem býval mlád
Jako by to bylo před chvílí

Měsíc se něžně líbal s Vltavou
Ze tmy se nořil Vyšehrad
Hvězdičky svítili nám nad hlavou
Když jsem šeptal vroucně mám tě rád


2. Když nad Prahou se večer uklání

Když nad Prahou se večer uklání
A zvony smutně zvoní
Mé srdce již se pláči nebrání
Mé oči slzy roní

Moje milá s jiným u muziky skáče
A mé srdce v hoři ustavičně pláče
Pláče jenom pro ni
Moje milá s jiným u muziky skáče
A mé srdce v hoři ustavičně pláče
Pláče jenom pro ni

Když měsíček nad Prahou vychází
A hvězdy jasně svítí
Má panenka se s jiným prochází
A já mám bez ní žíti

Nemám na tom světě utěšení žádné
A mé srdce stále marnou láskou vadne
Vadne jako kvítí
Nemám na tom světě utěšení žádné
A mé srdce stále marnou láskou vadne
Vadne jako kvítí

Tam pod kamenným mostem z daleka
Tak tiše voda plyne
A na mě v světě nic už nečeká
A žití moje hyne

Na kamenný most si naposledy zajdu
Ve vodě hluboké utěšení najdu
Najdu štěstí jiné
Na kamenný most si naposledy zajdu
Ve vodě hluboké utěšení najdu
Najdu štěstí jiné


3. Když večer vklouzne do hlavních tříd (& Olga Matušková)

Tma na město padá a přichází večerní chlad
Skla výkladů září a v sálech se začíná hrát
Princ Hamlet už po sté se ptá, zda nebýt či být
A Lohengrin zpívá a v kině zní poslední hit

Když večer vklouzne do hlavních tříd
Rád jen tak bloumám a zkouším snít
Ze střech jak hříva se táhne dým
Mé město zpívá a já zpívám s ním

Tma na město padá a lidí je čím dál míň
Už divadlo zhaslo, i kina, i koncertní síň
Pár milenců líbá se potají ve stínu vrat
A z parků a zahrad zní písnička, kterou mám rád

Když večer vklouzne do hlavních tříd
Rád jen tak bloumám a zkouším snít
Ze střech jak hříva se táhne dým
Mé město zpívá a já zpívám s ním

Tma na město padá a pomalu usíná svět
A někde v té dálce někdo řídí svůj kosmický let
A my v téže chvíli, tak jako už nesčetněkrát
Si dobrou noc dáme a zhasnem a půjdeme spát

Když večer vklouzne do hlavních tříd
Rád jen tak bloumám a zkouším snít
Ze střech jak hříva se táhne dým
Mé město zpívá a já zpívám s ním


4. Matka měst (& Petr Haničinec)

Petr Haničinec:
Od nepaměti tu žili lidé
U rybnatého meandru řeky
Na kopcích a stráních
Které znamenaly bezpečí a dostatek
A jak šel čas, při brodech
Kudy procházely obchodní stezky
Vznikaly osady, chráněné na pravém břehu hradištěm
Jemuž bylo jméno Vyšehrad
Na břehu levém pak Hradčany
A mezi nimi v temné spleti pěšin a vyšlapaných cest
Z bájí a mýtů za staletí vyrostla Praha - Matka měst

Waldemar Matuška:
Krásná za večerů, kdy soumrak padá
A od vltavských břehů vánek začne vát
Krásná o polednách, kdy bývá mladá
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád

Petr Haničinec:
Žili v ní králové a preláti a kati
Šílení císaři a jejich fraucimor
Hlavně ale ti, jimž tohle město patří po srdci
Řemeslníci, mistři, tovaryši, neokázalí bezejmenní
To oni dali Praze její duši
A stáli při ní v časech míru i těžkých zkoušek
Dali jí fortel svého díla a byli její záštitou
A ona se jim proměnila v kamennou růži rozvitou

Waldemar Matuška:
Krásná v létě, kdy tvář si krášlí duhou
A na věže si sluncem dává verše psát
Krásná zasněžená, kdy s bílou stuhou
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád

Petr Haničinec:
Barok a gotika, věže a továrny
Moderní paláce, parky a sídliště
To všechno je Praha
A navíc hudba, život, jenž kypí a dere se kupředu
Protože rozvitá růže je v kamení živá
Dýchá a košatí, hrdá na svoje půvaby, kouzla a tajemství
Ve kterých minulost se pojí s přítomností
Čas pro ni vrší v každém domě bezpočet činů, slov a gest
Ona jak dřív tu stojí skromně
Však slávou dotýká se hvězd

Waldemar Matuška:
Krásná, když přijde máj, a v záři ranní
V ní na tisíce jarních tónů začne hrát
Krásná, jedinečná, ta vlídná paní
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád
Je jako dívka, kterou každý chce mít rád


5. Na Malém rynečku stojí pod podloubím krám (& Ljuba Hermanová)

Na Malém rynečku stojí pod podloubím krám
Prodává tam Majolenka sůl, pepř, tymián
Jednou tam k ní do krámečku přišel mládenec
Koupiti si pro kanárka za dva semenec
La la la la lala la lálalalalá
Koupiti si pro kanárka za dva semenec

Potom o svým kanárkovi vyprávěl jí moc
A než jí to dopovídal, byla temná noc
Majolenka drobátko se napřed styděla
A pak řekla, že prý by ho ráda viděla

On jí řek, by k němu přišla, kdy jen bude chtít
Že prý bude kanáreček velkou radost mít
Majolenka zarděla se skoro po uši
A pak řekla: „Pane Álojs, to se nesluší”

Nepřestával naléhati ani na chvíli
Až se spolu naposledy přece smluvili
Ona řekla: „Dneska večer se k nim podívám
Počkají jen, pane Álojs, až si zavřu krám”

A když k sobě do komůrky pan Alojs ji ved
Kanárek hned povyskočil, zašveholil hned
Když se jí pak Alojs zeptal, kdy že přijde zas
Řekla: „Zejtra, pane Álojs, zase v tenhle čas”


6. Opuštěné nádraží

Padá tma a v drátech vítr zpívá
Vzpomínky někam zapadly
Lucerna dlouhým stínem kývá
Na osamělé zábradlí

Padá tma a v drátech vítr sviští
Vlak smutně píská zdaleka
Na opuštěném nástupišti
Snad na něj nikdo nečeká, jen já

Stojím na temném nádraží
Celý svět na mě nevraží
Pročpak jsem vlastně tolik sám
Chtěl bych jet domů, nemám kam

Kde je mé doma, kdo mi tohle poví
To místo, co má každý z nás
Ten známý koutek, voňavý a snový
Řekněte mi to prosím vás

Stojím na temném nádraží
Někdo mě hladí po paži
Už tady nejsem tolik sám
A vlastně nikam nespěchám
A vlastně nikam nespěchám
A vlastně nikam nespěchám


7. Po dlouhých jezdících schodech

Po dlouhých jezdících schodech
Po schodech z železa
Každý večer dívka jede
Jiného si hocha vede
Když z metra vylézá
Každý večer dívka jede
Jiného si hocha vede
Když z metra vylézá

Srdce má zmámené láskou
Srdce své na prodej
Na Můstku i na Národní
Zná nazpaměť každý chodník
Vtáhl jí noční rej
Na Můstku i na Národní
Zná nazpaměť každý chodník
Vtáhl jí noční rej

Po nocích, kdy není sama
Při noční procházce
Když s cizincem se Kampou vodí
Ví moc dobře, jak to chodí
A sní o lásce
Když s cizincem se Kampou vodí
Ví moc dobře, jak to chodí
A sní o lásce

Na schodech dneska tu dívku
Samotnou nezebe
Rozhodla se, není hloupá
Po schodech teď vzhůru stoupá
Od pekla do nebe
Rozhodla se, není hloupá
Po schodech teď vzhůru stoupá
Od pekla do nebe


8. Po starých zámeckých schodech

Po starých zámeckých schodech
Po schodech z kame-ne
Po starých zámeckých schodech
Po schodech z kame-ne
Každý večer panna chodí
Za ruku se s hochem vodí
Srdce má zmáme-né
Každý večer panna chodí
Za ruku se s hochem vodí
Srdce má zmáme-né

Srdce má zmámené láskou
Srdce své z mramoru
Srdce má zmámené láskou
Srdce své z mramoru
Měsíček když večer vchází
Pan Alois ji doprovází
Po schodech nahoru
Měsíček když večer vchází
Pan Alois ji doprovází
Po schodech nahoru

Po schodech vzhůru ji vodí
Do Zlaté uličky
Po schodech vzhůru ji vodí
Do Zlaté uličky
A tam v domku malovaném
Blátem, hlínou slepovaném
Dává jí hubičky
A tam v domku malovaném
Blátem, hlínou slepovaném
Dává jí hubičky


9. Praha je velkoměsto

Tak jako z myší šedi
Je lidskej život utkán
Někomu to snad sedí
Leč já jsem jinej pták
Má horká krev mě svědí
A k velkejm činům nutká
Tak vy si žijte v šedi
Já naopak!

Když Praha za noci
Zazáří neonem
Není mi pomoci
Já slyším, pojď honem
Vrhnu se do saka
A bílý košile
A s gustem čmeláka
Jdu cumlat svět

Tak jako za nevěstou
Jdu hejčkat noční Prahu
A co mě potká cestou
Nezažil Pařížan
Praha je velkoměsto
A já mám taky snahu
Jsem nočních tahů
Pěstoun a bonviván

Když Praha za noci
Zazáří neonem
Není mi pomoci
Já slyším, pojď honem
Vrhnu se do saka
A bílý košile
A s gustem čmeláka
Jdu cumlat svět

Do pátku od pondělka
Je člověk jen to tělo
Jak přičinlivá včelka
Jede a plní plán
V sobotu mám i duši
A sťatej jako dělo
Jsem od paty až k uším
Bonviván

Když Praha za noci
Zazáří neonem
Není mi pomoci
Já slyším, pojď honem
Vrhnu se do saka
A bílý košile
A s gustem čmeláka
Jdu cumlat svět
Tak choďte k nám, lidi
Už ve čtvrt na sedm
Choďte k nám na pivečko každý čas
Choďte k nám každej den
Ne jednou za tejden
Přivítá dívčí úsměv vás

Nad hlavou mlíčnou dráhu
A v hlavě litr pití
Jdu hejčkat noční Prahu
V sobotu jsem svůj pán
Praha je velkoměsto
A já mám taky snahu
Jsem nočních tahů
Pěstoun a bonviván

Když Praha za noci
Zazáří neonem
Není mi pomoci
Já slyším, pojď honem
Vrhnu se do saka
A bílý košile
A s gustem čmeláka
Jdu cumlat svět

Už mi střihli na sako
A hned si začli brousit jehly
A já jen čekám, čekám jen
Já už jen čekám na ten den
Kdy mi to začnou žehlit

Až si to sako navlíknu
V tu ránu budu někdo jinej
A všechny dámy vzdělaný
Mi budou říkat belle ma
A já tím budu vinen


10. Pražská děvčata

První, druhá, třetí, čtvrtá, pátá, šestá
Každá je hezká, snad sto ze sta
Jejich půvab násobí i krásu měst
Když jdeš Prahou, koukat nestačíš

Vždyť všude na ulici, na náměstí, na nábřeží
Děvčat je hezkých víc než věží
Tak jako film kolem běží
Stěží počítat je zkrátka nestačíš

Každá má švih a trochu pih
Ať potkáš kteroukoliv z nich
Vždy jí kouká z očí smích
Je jich tolik, že se ti zdá
Že jsi do vosího hnízda pích

No první, druhá, třetí, čtvrtá, pátá, šestá
Každá je hezká, snad sto ze sta
Určitě jsou chloubou města
Klidně na tohleto mohu vzíti jed
Já se přiznám, že se nesta-
Že se po Praze nestačím ohlížet

Lá...
Tap-tap-tara...
Lá-la-la...

Každá má švih a trochu pih
Ať potkáš kteroukoliv z nich
Vždy jí kouká z očí smích
Je jich tolik, že se ti zdá
Že jsi do vosího hnízda pích

No první, druhá, třetí, čtvrtá, pátá, šestá
Každá je hezká, snad sto ze sta
Určitě jsou chloubou města
Na tohleto mohu klidně vzíti je-e-ed
Já se přiznám, že se nesta-
Že se po Praze nestačím ohlížet
Že se po Praze nestačím ohlížet
Že se nestačím ohlížet
Lá-la-la-la-lá


11. Pražský déšť

Mží mé Praze do věží
A do tmy nábřeží
Však je to divný déšť
Dívkám svítí na očích
Kdo ví, je to pláč či smích
Pláč či smích

Mží mé Praze do věží
A do tmy nábřeží
Však je to divný déšť či pláč
Kdo ví, zda dívky v ulicích
Nám nesou právě pláč či smích
Pláč či bílý smích

Mží mé Praze do věží
A do tmy nábřeží
Však je to divný déšť či pláč
Kdo ví, zda dívky v ulicích
Nám nesou právě pláč či smích
Pláč či bílý smích


12. Pražský chodec

Když přijde večer a hvězdy vyjdou
Krásně se bloumá Národní třídou
Tma prstem sahá na klenbu temnou
A celá Praha zpívá si se mnou

Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Vyšehrad
Kolik čtvrtí, tolik lásek, všechny je mám stejně rád
Znám každou spáru chodníku
Jak v Dejvicích, tak v Bráníku

Prošel jsem to nejmíň tisíckrát
Já bez Prahy bych, věřte mi
Už nebyl šťasten na zemi
Mám to město nade všechno rád

Já bez Prahy bych, věřte mi
Už nebyl šťasten na zemi
Mám tohle město nade všechno rád


13. Pražský kominík

Jsem pražský kominík a tuze se tím chlubím
Že právě v Praze, saze hubím
Jsem pražský kominík a z lásky k Praze zpívám
A její saze jí snáze z tváří smývám

Když Tě, Praho, paní zima sype cukrem vanilkovým
Taková mě závrať jímá, že to, Praho, nevypovím
Když Ti, Praho, měsíc květen uháčkuje krajky v bezu
Půvabem Tvým jsem tak spleten, že snad nevím, kudy lezu

Jsem pražský kominík a moje milá žárlí
To kvůli Tobě, Praho, kvůli Tobě
Snad vůbec netuší, snad vůbec netuší
Že vás mám rád stejnou měrou obě

Když Tě, Praho, paní zima sype cukrem vanilkovým
Taková mě závrať jímá, že to, Praho, nevypovím
Když Ti, Praho, měsíc květen uháčkuje krajky v bezu
Půvabem Tvým jsem tak spleten, že snad nevím, kudy lezu

Jsem pražský kominík a moje milá žárlí
To kvůli Tobě, Praho, kvůli Tobě
Snad vůbec netuší, snad vůbec netuší
Že vás mám rád stejnou měrou obě
Že vás mám rád


14. Přijďte sem k nám

Kdo chodí sám a věčně na patách smůlu má
Ten může jít sem k nám
Krk na to dám, že bude odevšad zpátky chtít
Zpátky chtít, sem k nám

Jak uslyší tu muziku, co ulicemi bzučí
S tímhle městem ve mžiku si padne do náručí
Já to tu znám, pro něj lampy budou plát
Lidé se smát, auta troubit
Slunce hřát a kapely hrát

To chce sem k nám a bydlet v podkroví
Sem k nám a mraky zrůžoví
Sem k nám, kde člověk život má rád
Kdo chodí sám, i když mu na lidech záleží
Ten může jít sem k nám
Kdo v hlavě má za šesták vtipu
Ať přijde žít, přijde žít sem k nám

Jak do těla mu jednou vjede půvab našich věží
Ubránit se nedovede, rozloučí se stěží
Já to tu znám, jarní smítku na kabát může si dát
Na zeď báseň křídou psát a s dětmi si hrát

Jářku, sem k nám přijďte, vy bláhoví
Sem k nám a mraky zrůžoví
Sem k nám, kde člověk život má rád


15. Stará Kampa

Starou Kampou chodím rád
Ještě dnes tu slyším hrát píseň známou
U Čertovky pod mostem
Patřilo k mým radostem chvíli stát
Starý mlýn a racků let
To je mého mládí svět, který láká
Každý kout já dobře znám
Proto se tam vracívám, vždycky rád

Znám v těch místech ranní svítání
Vím, jak večer zvony zní
Znám milenců kradmé líbání
Vím, jak řeka chvátá dlouhou poutí k nám
Voda ubíhá jak čas
Vracím se tam rád a zas, ke svým toulkám
Na Kampě jsem stálý host
Vede mě tam most kamenný

Pryč jsou trhy hrnčířů
Dnes jenom pár malířů tvoří dále
Kolik pláten vzniklo tu
Nikdo nemá paletu poslední
Láká tenhle kout
Mnohý chtěl by utonout v jeho kráse
Tahle krása staletá
Od věků je zakletá v kamení

Znám v těch místech ranní svítání
Vím, jak večer zvony zní
Znám milenců kradmé líbání
Vím, jak řeka chvátá dlouhou poutí k nám
Voda ubíhá jak čas
Vracím se tam rád a zas, ke svým toulkám
Na Kampě jsem stálý host
Vede mě tam most kamenný


16. Vodník ve Vltavě

Od úst k ústům, běží fámy
Není to vtip, je to drama
Že uprostřed Prahy právě
Vodník žije ve Vltavě

Kdekdo honem dušuje se
Vážně, na mou duchu
Viděl jsem ho na své oči
Mokře chodí v suchu

Nosí fráček ze zeleně
U jezu prý sedá denně
Na nohou má botky rudé
Na housle tam rybkám hraje


17. Usměvavý hřbitov

Až bude svítit měsíc plavý
Půjdem se projít já a ty
Na starý hřbitov usměvavý
Kde v létě voní akáty

A budem bloudit mezi hroby
Na kterých měkce leží stín
A větve stromů kříže zdobí
Jak nejkrásnější baldachýn

A budem dýchat les a smolu
Vzduch provoněný nedělí
A budem vědět, že jsme spolu
A že až smrt nás rozdělí

Sem oba přijdem složit hlavy
A do snů jako dnes
Nám bude svítit měsíc plavý
A z dálky šumět jez
Dál bude svítit měsíc plavý
A z dálky šumět jez

A budem dýchat les a smolu
Vzduch provoněný nedělí
A budem vědět, že jsme spolu
A že až smrt nás rozdělí

Sem oba přijdem složit hlavy
A do snů jako dnes
Nám bude svítit měsíc plavý
A z dálky šumět jez
Dál bude svítit měsíc plavý
A z dálky šumět jez


18. To je ten čas (& Olga Matušková)

Ona:
Po chodníku spolu jdem já a ty
Na nebi jsou modravé záplaty
Vzduch je jarním sluncem prohřátý
Davy proudí sem a tam

On:
Můžem zajít třeba do kina
Právě teď se všude začíná
Je to prostě šťastná hodina
Kterou tak dobře znám

To je ten čas
Ona:
To je ten čas
On:
Kdy všichni vyjdou
Ona:
Kdy všichni vyjdou
On:
Projít se zas
Ona:
Projít se zas
On:
Národní třídou
Ona:
Národní třídou
On:
To je ten čas
Ona:
To je ten čas

Oba:
Kdy nikdo není sám
A Praha s třešněmi si otevřela krám

Ona:
Já snad i to modré nebe dnes
Tam, co právě pod mostem hučí jez
Jen tak z lásky za pár káčees
Klidně koupím ti a dám

On:
Praha totiž voní nedělí
Oblečenou v modř a do běly
Vypadá to, že se veselí
I Svatovítský chrám

To je ten čas
Ona:
To je ten čas
On:
Kdy všichni vyjdou
Ona:
Kdy všichni vyjdou
On:
Projít se zas
Ona:
Projít se zas
On:
Národní třídou
Ona:
Národní třídou
On:
To je ten čas
Ona:
To je ten čas

Oba:
Kdy nikdo není sám
A Praha s třešněmi si otevřela krám