Padá tma a v drátech vítr zpívá
Vzpomínky někam zapadly
Lucerna dlouhým stínem kývá
Na osamělé zábradlí

Padá tma a v drátech vítr sviští
Vlak smutně píská zdaleka
Na opuštěném nástupišti
Snad na něj nikdo nečeká, jen já

Stojím na temném nádraží
Celý svět na mě nevraží
Pročpak jsem vlastně tolik sám
Chtěl bych jet domů, nemám kam

Kde je mé doma, kdo mi tohle poví
To místo, co má každý z nás
Ten známý koutek, voňavý a snový
Řekněte mi to prosím vás

Stojím na temném nádraží
Někdo mě hladí po paži
Už tady nejsem tolik sám
A vlastně nikam nespěchám
A vlastně nikam nespěchám
A vlastně nikam nespěchám