A proto odpouští má láska mému koni
Na cestě vod tebe tu jeho loudavost
Vždyť když tě vopustím, nač spěchat, co nás honí
Dokud se nevracím, je na spěch času dost

Ale co omluví pak toho ubožáka
Až se mi bude zdát pomalej každej let
Až bych i na vichru, až bych i s křídly ptáka
Vždy ještě žil a štval ostruhou koně vpřed

Potom už žádnej kůň nepostačí mé touze
A ona zrozená z nejčistší lásky mé
Jak oheň bez těla dá se v let ržajíc dlouze
Mé herce láska má pro lásku promine
Že kdysi nechtěla vod tebe ani jít
Já k tobě poletím a koně nechám být