Ona:
Ta vaše bledost, ta bledost vašich lící
Ta bledost předčí bílou voskovici
Co se to děje pod vaší jemnou kšticí
Svěřte se, princi, co je vám?

Ve jménu lásky, té lásky ve mně spící
Nenechte čekat smutnou prosebnici
Na vaše slovo, tu darovanou minci
Svěřte se, princi, co je vám?

Svěřte se, princi, co je vám?

Já už to vím, letěl tu smutek s křídlem havraním
Skryl slunce, které bezstarostně plálo
Zeptat se smím, zeptat se smím, aniž poraním
O čem se vám, princi, zdálo?

On:
Zdál se mi svět, v němž úsměv stárne želem
V němž za city se platí málem
Kde moudrost prohlásili za blázna
Kde každé slovo mluví do prázdna

Nánáná...

Ona:
No tak se vzmužte, bledý princi snílku Hamlete
V klášteře touhou Ofélie zmírá
Překročte stín, překročte stín, bázně prokleté
K čemu je bláhová víra
Když chybí čin

On:
Nanáá...

Oba:
Áaaa...