Co já jsem projel zemí, prošel koutů
Viděl z divů světa i ty největší
Ale říkám, pravou krásu, takovou tu
Kterou léta znám, tu nikde nepředčí
Kam se tehdá, když jsem slabý jako moucha
Nebo mám snad, jak mý známý říkaj, pech
Můžu dát, kde srdce řádně jak zvon bouchá
A mám síly dost a plíce jako měch

Když údolím se řítí Posázavský pacifik
Stezkou ocelových nítí, lesklejší než čepel dýk
Já se v téhle chvíli cítím zase jako uličník
Když údolím se řítí Posázavský pacifik

Stíny po skalách se pnou a hned se lámou
Až tam dolů, kde je zajme říční proud
A vzduch voní smolou, heřmánkem a slámou
V téhle chvíli se vám nechce odtud hnout
A co teprv, když se večer k spánku skládá
K nebi jiskry táboráku vystřelí
Tváře pálí, až se zimou třesou záda
Žádný komfort, ale je vám, věřte, líp

Modrou nocí jen tak zvědavě se kouká
Někdy sova, jindy příjde párek srn
Měsíc prochází se, kde je ve dne louka
Čeká, copak vyjde z vašich šesti strun
Kdyby někdo nabízel mi tísíc claimů
Celou Aljašku i šperky tepané
Jen ať mu ten kraj aspoň na dva týdny najmu
Řeknu, milej pane, tak to teda ne

Když údolím se řítí Posázavský pacifik
Stezkou ocelových nítí, lesklejší než čepel dýk
Já se v téhle chvíli cítím zase jako uličník
Když údolím řítí Posázavský pacifik

Lálálalálálálá, jsem zas jako uličník
Když údolím se řítí Posázavský pacifik