1. Námořnickej bál
2. Vzpomínka na San Francisco
3. Kladivo
4. Zpívám, pro tebe zpívám
5. Po starých zámeckých schodech
6. Don, Diri, Don
7. Tulák se vrátil do San Francisca
8. Sbohem lásko
9. Tuhle rundu platím já
10. Když cítím zas ten vítr vát
11. Slavíci z Madridu
12. Pojď se mnou, lásko má
13. Už koníček pádí
14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)
15. Volám déšť
16. Falešný hráč
17. Píseň za padlé (& Marta Kubišová)
18. Vítr to ví
19. Zem, kde zůstáváš
20. Krysař
21. Musím dál zpívat


1. Námořnickej bál

Vlajky krásně vlály a v přístavu byl bál
My na palubě stáli a já na bendžo hrál
A holky byly krásný a uměly se smát
A všichni byli šťastni
A každej tam byl rád

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je vesele, je neděle a námořnickej bál

Dvě se mi tam líbily a třetí ještě víc
A co mi všechno slíbily, vám nechci ani říct
A dávaly nám řízky a měly pružnej krok
A všechny rády whiskey a taky rum a grog

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je vesele, je neděle a námořnickej bál

Náš bocman jménem Líko a jinak príma kluk
Pak pil i kozí mlíko a bylo mu to fuk
A byl tam taky funebrák, no, takovejdle chlap
Ten ztratil brejle, neví jak, a pak si na ně šláp

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je vesele, je neděle a námořnickej bál

A s holkou sladkou jako fík byl každej nóbl pán
Ač byl prostej námořník anebo kapitán
A v kupkách seno stálo, tak suchý akorát
Co vám se potom zdálo, už nemusíte znát

I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Jen vesele, je neděle a námořnickej bál
I pro pána krále, tak pojď a zpívej dál
Je neděle a v sále je námořnickej bál


2. Vzpomínka na San Francisco

Já vzpomínám
Na San Francisco
A sotva vím, jak vyhlíží

Očitých svědků je jen pár
A mapa, to je cár
Jsem na tom hůř než s Paříží

Přesto dál já vzpomínám
Na San Francisco
Na zlatou pláž, na modrý dým

Co v sobě máš
Nevím, San Francisco
Že se mi zdáš, ať spím, či bdím

Já vzpomínám
Na San Francisco
Na zlatou pláž, na modrý dým

Co v sobě máš
Nevím, San Francisco
Že se mi zdáš
Ať spím, či bdím
Nevím, proč se mi zdáš
Ať spím, či bdím


3. Kladivo

Bylo by to krásný, bejt bleskem nebo bouří
Bejt vodou nebo trávou, bejt větrem, co vál
Bejt kladivem v pěsti, bejt jiskřičkou v kouři
A kovadlinou bejt a znít a ocelově zvonit
Ó, to bych si tak přál

Bylo by to krásný, bejt v melodii tónem
Tím tónem, kterej hladí jak hedvábnej šál
Tím tónem, co ladí a zní pod balkónem
Bejt v melodii tón a znít a ocelově zvonit
Ó, to bych si tak přál

Bylo by to krásný, bejt zvonem, kterej zpívá
A do nebe se dívá, a nebo i dál
A zvoní, že svítá, a nebo, že se stmívá
Bejt obyčejnej zvon a znít a ocelově zvonit
Ó, to bych si tak přál

Bylo by to krásný, bejt větrem nebo bouří
A kladivem i tónem a bůhví čím dál

A zpívat, že svítá, a nebo, že se stmívá
Bejt obyčejnej zvon a znít a zpívat dobrým lidem
Ó, to bych si tak přál

A zpívat, že svítá, a nebo, že se stmívá
Bejt obyčejnej zvon a znít a zpívat dobrým lidem
Ó, to bych si tak přál


4. Zpívám, pro tebe zpívám

Zpívám, pro tebe zpívám
S loutnou držím tu stráž
Známou písničkou smývám
Horu svých hříchů, které už znáš

Bůh ví, že tady bývám
Bývám, i když jdeš spát
S láskou pro tebe zpívám
Zpívám, že tě mám rád

Bůh ví, že tady bývám
Bývám, i když jdeš spát
S láskou pro tebe zpívám
Zpívám, že tě mám rád
S láskou pro tebe zpívám
Zpívám, že tě mám rád


5. Po starých zámeckých schodech

Po starých zámeckých schodech
Po schodech z kame-ne
Po starých zámeckých schodech
Po schodech z kame-ne
Každý večer panna chodí
Za ruku se s hochem vodí
Srdce má zmáme-né
Každý večer panna chodí
Za ruku se s hochem vodí
Srdce má zmáme-né

Srdce má zmámené láskou
Srdce své z mramoru
Srdce má zmámené láskou
Srdce své z mramoru
Měsíček když večer vchází
Pan Alois ji doprovází
Po schodech nahoru
Měsíček když večer vchází
Pan Alois ji doprovází
Po schodech nahoru

Po schodech vzhůru ji vodí
Do Zlaté uličky
Po schodech vzhůru ji vodí
Do Zlaté uličky
A tam v domku malovaném
Blátem, hlínou slepovaném
Dává jí hubičky
A tam v domku malovaném
Blátem, hlínou slepovaném
Dává jí hubičky


6. Don, Diri, Don

Jó, tak umět ve vás číst
Písmo očí znát
Pít všem ptákům písně z hnízd
Do úst vám je dát

Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Ať klenbu smutku zbortí hlas
Já vítám slunce
Které přijde v nás

Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Ať klenbu smutku zbortí hlas
Já vítám slunce
Které vstoupí v nás
Vás teď se má loutna ptá
Kdo chce při ní stát
Kdo do ohně prsty dá
Ať jde se mnou hrát

Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Don, don, don, don
Dydy, don, dyn, don
Zní loutna má
Ať klenbu smutku zbortí hlas
Já vítám slunce
Které vstoupí v nás

Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lala, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, la
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá
La, la, lá


7. Tulák se vrátil do San Francisca

San Francisco, tulák se vrátil zpět
Řadu let brázdil svět bezpočtukrát
San Francisco, nechce před bránou stát
Chce se na slunci tvém hřát

Zeměkoulí vede plno pěkných cest
Ale domů jenom jedna může vést
San Francisco, tulák byl dlouho sám
Do města svého rád vrací se k nám

Tak si to šlapu zase zpátky k nám
Po rodným břehu, kterej z mládí znám
Jsem trošku dojmutej, jó, teď už je mi hej
Za chvíli pozdravím svý dávný známý

San Francisco, tulák se vrátil zpět
Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát
San Francisco, nechci před bránou stát
Chci se na slunci tvém hřát

Zeměkoulí vede plno pěkných cest
Ale domů jenom jedna může vést
San Francisco, svět už za zády mám
Do města svýho rád vracím se k nám

San Francisco, tulák se vrátil zpět
Dost už jsem brázdil svět bezpočtukrát
San Francisco, svět už za zády mám
Do města svýho rád vracím se k nám


8. Sbohem lásko

Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
Zeleným údolím jsem si ji ved
Byla krásná, to vím, a já měl strach
Jak říct, když na řasách
Slzu má velkou jako hrách

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál

A tak šel čas, a já se toulám dál
V kolika údolích jsem takhle stál
Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč
Bůhví, co jsem to zač
Že přináším všem jenom pláč

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál

Já nevím, kde se to v člověku bere
Ten neklid, co ho tahá z místa na místo
Co ho nenechá, aby byl sám se sebou
Spokojený jako většina ostatních
Aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má
A říkal jenom to, co se od něj čeká
Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě
Nemůžu, opravdu, fakt

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál


9. Tuhle rundu platím já

Já u maríny sloužil
A po mořích se ploužil
A každej všivej oceán
Se pro mě v louži zoužil

Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já
Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já

Jó - s lodí jménem Bella
Co do Šanghaje jela
My rok a půl stáli v Liverpoolu
Nalitý jak děla

A jedna mladá treska
Moc milá a moc hezká
Ta s kytkou v tlamě čeká na mě
Možná ještě dneska

Pět let jsem pár svejch oudů
Myl jenom v Golfským proudu
Snil o slečně, než konečně
Jsem stoup na rodnou hroudu

Teď mám jen jedno přání
Už nechat vandrování
Mít hospodu a pro vodu
Už nikdy nebejt k mání

Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já
Jó, hó, hó - tuhle rundu táhneš sám


10. Když cítím zas ten vítr vát

Ten vítr znám, co nad mořem se toulá rád
Je samá sůl a vůni má, již měl bych znát
A vzpomínám, jak z útesu sto houslí hraje v mol
Když cítím zas ten vítr vát

Byl neklidný jak horký dech a z dálek vál
A najednou rád měl jsem víc, než jsem si přál
Než přes měsíc zas přešel mrak jak stín přes tichou tvář
Můj sebeklam však neobstál

Dnes po stopách už smazaných se zkouším dát
A bezradný a v rozpacích jsem zůstal stát
Však pokaždé mě zavolá ten známý malý hlas
Když cítím zas ten vítr vát, ten vítr vát


11. Slavíci z Madridu

Nananananananananananananá
Nanananananananananananá

Nebe je modrý a zlatý
Bílá sluneční záře
Horko a sváteční šaty
Vřava a zpocený tváře

Dobře vím, co se bude dít
Býk už se v ohradě vzpíná
Kdo chce, ten může jít
Já si dám sklenici vína

Žízeň je veliká, život mně utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Ženy jsou krásný a cudný
Mnohá se ve mně vzhlídla
Oči jako dvě studny
Vlasy jak havraní křídla

Dobře vím, co znamená pád
Do nástrah dívčího klína
Někdo má pletky rád
Já radši sklenici vína

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Nebe je modrý a zlatý
Ženy krásný a cudný
Mantily, sváteční šaty
Oči jako dvě studny

Zmoudřel jsem stranou od lidí
Jsem jak ta zahrada stinná
Kdo chce, ať mi závidí
Já si dám sklenici vína

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Ó, nananananananananananananá
Nanananananananananananá

Nananananananananananananá
Nanananananananananananá


12. Pojď se mnou, lásko má

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, tou dálkou k nám
Kde je ta nejměkčí tráva, co znám
Pojď se mnou, lásko má, v té trávě číst
O smyslu návratů do rodných hnízd

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést
Pár šípků v údolí tam bude kvést
Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
Jsou cesty k návratům na rodný práh

Lásko má, lásko má
Dej se vést a polož bílou růži
Za nás na ten práh

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést
Pár šípků v údolí tam bude kvést
Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
Jsou cesty k návratům na rodný práh

Lásko má, lásko má
Bílá


13. Už koníček pádí

Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav
Kde proud řeky stříká na dřevěnej splav
Mám jediný přání, snům ostruhy dát
A pod známou strání zas kuličky hrát

Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád
A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj

Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot
A buchty mý mámy a natřenej plot
Z něj barva už prejská, ale mně je to fuk
Já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk

Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde já žiju rád
A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj

V tý zemi jsou lípy a ve květech med
A u sudů pípy a u piva led
A okurky v láku a cestovní ruch
A hospod jak máku a holek jak much

A slunce tam pálí a pořád je máj
A ceny jsou stálý a lidi se maj
Už koníček pádí a zůstane stát
Až v tý zemi mládí, kde žiju tak rád


14. Víc nechtěl by snad ani D’Artagnan (& Marta Kubišová)

Ona:
Kdybys měl štít svůj stokrát prostřelený
Potom chránila by tě má malá dlaň
Žádati víc od slabé ženy
To nemoh by snad ani d’Artagnan

Kdyby si zrak tvůj přítmím unavený
V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň
Kdybys byl spánkem přepadený
Kdybys byl vidinami obelhán

Kdyby kůň tvého zběsilého žití
Poztrácel cestou všechny podkovy
A kdyby se slovy, co nenasytí
Pak mlčenlivý zbyl bys tu sám
Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití
Věnec vavřínový na čelo tobě dám
Ať celým světem stokrát poražený
Zvítězíš v srdci jediné ženy

A místo štítu ochrání tě moje dlaň
Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan

On:
Kdybych měl štít svůj stokrát prostřelený
Potom chránila by mě tvá malá dlaň
Žádati víc od slabé ženy
To nemoh by snad ani d’Artagnan

Kdyby si zrak můj přítmím unavený
V pravou chvíli neuměl zvolit zbraň
Kdybych byl spánkem přepadený
Kdybych byl vidinami obelhán

Kdyby kůň mého zběsilého žití
Poztrácel cestou všechny podkovy
A kdyby se slovy, co nenasytí
Mlčenlivý zbyl bych pak sám
Pak věř, má lásko, uprostřed vlnobití
Měl bych v srdci svém jediný lásky chrám
Ač celým světem stokrát poražený
Zvítězím v srdci jediné ženy

A místo štítu ochrání mě malá dlaň
Víc nechtěl by snad ani d’Artagnan


15. Volám déšť

Ó-hó, o-ho-hó, ó-hó, o-ho-hó
Ó-hó, volám déšť, ó-hó, volám déšť
Dešťů pán oceán chce pít

Ó-hó, volám déšť, ó-hó, volám déšť
Neptun sám chystá flám, máš jít

Tvůj pán pohrdá pláčem mým
Co dáš hladovým sítím mým?

Co dáš, co ty víš, co dáš, další kříž
Na hrob můj, na hrob můj, nic víc

Ó-hó, o-ho-hó, ó-hó, o-ho-hó
Ó-hó


16. Falešný hráč

Jsou tóny, které se ztrácejí
A krátce, krátce zní
Má láska pláče a zdá se jí
Že už mě nevězní

Jsou tóny, které se ozvou a nedozní
Zní vážně krátce
Má láska pláče a je z toho nervózní
Říká, že jsem zrádce

Ta dívka nejdřív mě spoutala
Jak vězně v náručí
A teď je beze mne zoufalá
Snad jí to poučí

Snad utiší krásný pláč
Až pochopí, že jsem hráč

Já blázen o její lásku hrál
Hru mírně hazardní
A pak jsem o výhru málo stál
Jen málo, jen pár dní

Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
Né právě správně
A když jsme jednou šli za město na třešně
Líbal jsem jí v trávě

A tam se z ní stala má milá
Na krátko, krátko jen
I když mě svou vůní zmámila
Já byl spokojen

Snad utiší krásný pláč
Až pochopí, že jsem hráč

Jsou tóny, které se vracejí
A dlouze, dlouze zní
Má láska pláče a zdá se jí
Že zas mě uvězní

Ví, že jsem jen bídný hráč
A zvítězí krásný pláč


17. Píseň za padlé (& Marta Kubišová)

Zníš, písni má
Dneska nejsmutnější loutnou
Je to tím, že
Břízy žloutnou na lukách

Smutně zníš, písni má
Neboť zníš tou síní chladnou
Za padlé i ty
Co padnou ve válkách

Proč sténáš dojetím
Nad marnou obětí
A žal proč ti dal
Černý plášť

Zníš, písni má
Hlavu k hlíně teskně kloníc
Za ty zníš, co padli pro nic
Za ty zvlášť, za ty zvlášť

Proč sténáš dojetím
Nad marnou obětí
A žal proč ti dal černý plášť

Zníš, písni má
Hlavu k hlíně teskně kloníc
Za ty zníš, co padli pro nic
Za ty zvlášť, za ty zvlášť


18. Vítr to ví

Míle a míle jsou cest, které znám
Jdou trávou a úbočím skal
Jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
A já na všech s vámi stál

Proč ale blátem nás kázali vést
A špínou si třísnili šat
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás
Ten vítr, co začal právě vát

Míle a míle se táhnou těch cest
A dál po nich zástupy jdou
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
Jen váhavě svítí tmou

Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést
Spí v hlíně těch práchnivých blat
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás
Ten vítr, co začal právě vát

Dejte mi stéblo a já budu rád
I stéblo je záchranný pás
Dejte mi flétnu a já budu hrát
A zpívat a ptát se vás

Proč jen se účel tak rád mění v bič
A proč že se má člověk bát
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás
Ten vítr, co začal právě vát

Ten vítr, co začal právě vát
Ten vítr, co začal právě vát


19. Zem, kde zůstáváš

Rým nebyl básni přán
(Rým nebyl básni přán)
Vzdálený tón dozněl, prázdný byl sál
Ztracenou píseň zloděj vítr si hrál
Mříž padla níž, padla níž

Můj obraz míval rám
(Můj obraz míval rám)
Můj celý svět byl v něm vymalován
To vzácné plátno jednou zmyl onen pán
Mříž padla níž, ještě níž

Jdu živ a zdráv
Třeba sedraný mám větrem plášť
Jdu prachem cest, bahnem potoků
Kobercem hvězd hledat zem
Kde ty zůstáváš

Rým chci do básně psát
(Rým chci do básně psát)
Vzdálený tón slyšet nablízku znít
Zem, kde jsi zůstala, do své země vzít
Chci s tebou žít, s tebou žít

Jdu živ a zdráv
Třeba sedraný mám větrem plášť
Jdu prachem cest, bahnem potoků
Kobercem hvězd hledat zem
Kde ty zůstáváš


20. Krysař

Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář
Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář
Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach

Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal
Píšťalku měl, šel, kudy chtěl, dál a dál
Tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach

Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým
Na tisíc mil, krysař to byl, já to vím
Šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč

Píšťalku měl, šel, kudy chtěl, dál a dál
A každej tón, každičkej tón, kterej hrál
Znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč

Hrál slovo „my” a „naše vlast”, „mír” a „čest”
A myslel „vy” a „vaše krev”, „válka”, „pěst”
Co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not

Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál
A z každý z nich hořící vích horce řval:
Nastoupit v řad, na rámě zbraň, pochodem v chod!

Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář
Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář
Slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas

To v kostech měst začíná kvést bílej prach
Píšťalka zní a všichni z ní máme strach
Že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás

Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest
Já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd
Píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat

A mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas
Říct mu už dost, říct mu: Už dost! Vem tě ďas!
To je náš svět a krysí jed nechcem už brát


21. Musím dál zpívat

O čem, o čem, o čem, o čem
O čem mám zpívat?
O čem, o čem, o čem, o čem
O čem mám hrát?

Když poraněná slova
Jediná pýcha básníkova
Učí se kumštu mlčení

Chtěl, chtěl, chtěl, chtěl
Chtěl bych se dívat
Chtěl, chtěl, chtěl, chtěl
Bych při tom být

Až oči ze tmy znova
Přečtou si píseň, která schová
Myšlenku před zlem zničení, ó, ó

Až ze všech uvězněných úst
Písničky dál nám budou růst
Pak naše píseň bude znít
Pro kterou bude mít dál smysl žít

Nemám, nemám, nemám, nemám
Nemám co skrývat
Nemám, nemám, nemám, nemám
Nemám co skrýt

V mé poraněné duši
Je síla, kterou nenaruší
Ani strach z mříží vězení
A proto musím

Musím, musím, musím, musím
Musím dál zpívat
Musím, musím, musím, musím
Musím dál hrát

O zavražděné růži
O úzkosti, jež hrdlo úží
O touze po dnu vzkříšení, o-hó, hó
O zavražděné růži
O úzkosti, jež hrdlo úží
O touze po dnu vzkříšení
O touze po dnu vzkříšení