Můj dědeček sloužil, tak jako jeho děd
Císařpánu u maríny dlouhou řadu let
Že byl ctitel vína a měl rád zábavu
Tak měl holku, jak sám říkal, v každým přístavu

S nakrouceným knírem byl elegant a štramp
A byl tenkrát, za Rakouska, idolem všech dam
Když se s nimi loučil a on se loučil rád
Zpíval jim a přitom zkoušel mandolínu hrát

Hlavně jednu píseň známou
O loučení s krásnou ženou
Kde se city v tónech lámou
Sladkobolnou kantilénou

Signora bella ciao, signora bella ciao
Už jen pár krátkých vět, odplouvám přesně v pět
Signora bella ciao, signora bella ciao
Spoutal mě jízdní řád a já vás mám tak rád

Po dědovi právě mám k cestování sklon
Držím hlídku u kormidla zrovna jako on
Na stožáru vzdouvá se vlajka z hedvábí
Když já brázdím vlečnou lodí rodný Polabí

Děvčatům svou píseň známou
Dávám zapít bílým vínem
Srdce se jak špejle lámou
Když zazpívám pod Děčínem

Signora bella ciao, signora bella ciao
Už jen pár krátkých vět, odplouvám přesně v pět
Signora bella ciao, signora bella ciao
Spoutal mě jízdní řád a já vás mám tak rád

Přecházejí léta a z vína zbyl jen dluh
Dívky se mi povdávaly, snad neměly sluch
Nenašla se žádná, kterou bych si vzal
Sám si vařím, sám si peru, ale zpívám dál