1. Jó, třešně zrály (0:00 - 3:33)
2. Tisíc mil (& Olga Matušková) (3:33 - 6:33)
3. Růže z Texasu (6:33 - 10:23)
4. Pojď se mnou, lásko má (10:23 - 13:46)
5. Slavíci z Madridu (13:46 - 17:25)
6. Sbohem lásko (17:25 - 20:35)
7. Jezebel (20:35 - 23:45)
8. Píseň pro Kristýnku (23:45 - 26:23)
9. Holky já mám všechny rád (26:23 - 28:34)
10. Ráno (28:34 - 33:34)
11. Tuhle rundu platím já (33:34 - 35:27)
12. Jen se přiznej, že ti scházím (35:27 - 38:16)
13. Když večer vklouzne do hlavních tříd (& Olga Matušková) (38:16 - 41:50)
14. Boty toulavý (41:50 - 45:51)
15. Eldorádo (45:51 - 49:54)
16. Staré známé podloubí (& Olga Matušková) (49:54 - 54:36)
17. Když už se mi třikrát zdálo (& Olga Matušková) (54:36 - 58:34)
18. Náš dům stál na konci předměstí (58:34 - 1:01:58)
19. Možná, že mi máváš (& Olga Matušková) (1:01:58 - 1:05:26)
20. Kvete mák a slunce pálí (& Olga Matušková) (1:05:26 - 1:07:52)
21. Suvenýr (1:07:52 - 1:09:47)


1. Jó, třešně zrály (0:00 - 3:33)

Waldemar Matuška:
Jó, třešně zrály
Zrovna třešně zrály
Sladký třešně zrály
A teplej vítr vál

A já k horám v dáli
K modrejm horám v dáli
Sluncem, který pálí
Tou dobou stádo hnal

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Tam, jak je ta skála
Ta velká bílá skála
Tak tam vám holka stála
A bourák opodál

A moc se na mě smála
Zdálky už se smála
I zblízka se pak smála
A já se taky smál

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Řekla, že už dlouho mě má ráda
Dlouho mě má ráda
Dlouho mě má ráda
Abych prej si ji vzal

Ať nechám ty svý stáda
Že léta pilně střádá
Jen abych ji měl rád
A žil s ní jako král

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Pokud je mi známo
Já řek jenom: Dámo
Milá hezká dámo
Zač bych potom stál

Ty můj typ nejsi
Já mám svoji Gracy
Svoji malou Gracy
A tý jsem srdce dal

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
Sladký třešně zrály
Sladký třešně zrály
A jak to bylo dál

Waldemar Matuška:
Jó, u tý skály
Dál třešně zrály
Z modrý hory v dáli
Teplej vítr vál

A já vod tý skály
Vod tý bílý skály
K slunci, který pálí
Zas hnal svý stádo dál

Sbor studia „A”:
Jó, třešně zrály
U tý bílý skály
K slunci, který pálí
Waldemar Matuška:
Jsem hnal svý stádo dál


2. Tisíc mil (& Olga Matušková) (3:33 - 6:33)

Oba:
V nohách mám už tisíc mil
Stopy déšť a vítr smyl
A můj kůň i já jsme cestou znavení

Těch tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Bílej dům, to malý bílý stavení

On:
Je tam stráň a příkrej sráz
Modrá tůň a bobří hráz
Táta s mámou, který věřej dětskejm snům

Oba:
Těch tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům

On:
V nohách mám už tisíc mil
Teď mi zbejvá jen pár chvil
Cestu znám a ta se tam k nám nemění

Oba:
Tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Bílej dům, to malý bílý stavení

On:
Kousek dál a já to vím
Uvidím už stoupat dým
Šikmej štít střechy čnít k nebesům

Oba:
Těch tisíc mil, těch tisíc mil
Má jeden směr a jeden cíl
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům
Jeden cíl, ten starej známej bílej dům


3. Růže z Texasu (6:33 - 10:23)

Jedu vám takhle stezkou
Dát koňům v řece pít
V tom potkám holku hezkou
Až jsem vám s koně slít
Měla kytku žlutejch květů
Snad růží, co já vím
Znám plno hezkejch ženskejch k světu
Ale tahle hraje prim

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Nech si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Řekla, že tu žije v ranči
Je sama s tátou svým
A hrozně ráda tančí
Teď zrovna nemá s kým
Tak já se klidně nabíd
Že půjdu s ní a rád
A že se dám i zabít
Když si to bude přát

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Dej si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Hned si dala se mnou rande
A přišla přesně v půl
A dole teklo Rio Grande
Po něm měsíc plul
Když si to tak v hlavě srovnám
Co víc jsem si moh přát
Ona byla milá, štíhlá, rovná
Zkrátka akorát

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Dej si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád

Od těch dob svý stádo koní
Sem vodím vždycky pít
A žiju jenom pro ní
A chtěl bych si jí vzít
Když večer banjo ladím
A zpívám si tu svou
Tak pořád v duchu hladím
Tu růži voňavou

Ať si kazíš smysl pro krásu
Buď s tou, anebo s tou
Nech si říct, že kromě Texasu
Tyhle růže nerostou
Ať máš kolťák nízko u pasu
Ať jsi třeba zloděj stád
Tyhle žlutý růže z Texasu
Budeš mít pořád rád
Pořád rád


4. Pojď se mnou, lásko má (10:23 - 13:46)

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, tou dálkou k nám
Kde je ta nejměkčí tráva, co znám
Pojď se mnou, lásko má, v té trávě číst
O smyslu návratů do rodných hnízd

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést
Pár šípků v údolí tam bude kvést
Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
Jsou cesty k návratům na rodný práh

Lásko má, lásko má
Dej se vést a polož bílou růži
Za nás na ten práh

Bílé „mám tě rád” zkouším křídou psát
Pojď se mnou, lásko má, a dej se vést
Pár šípků v údolí tam bude kvést
Pojď se mnou, lásko má, i v houštinách
Jsou cesty k návratům na rodný práh

Lásko má, lásko má
Bílá


5. Slavíci z Madridu (13:46 - 17:25)

Nananananananananananananá
Nanananananananananananá

Nebe je modrý a zlatý
Bílá sluneční záře
Horko a sváteční šaty
Vřava a zpocený tváře

Dobře vím, co se bude dít
Býk už se v ohradě vzpíná
Kdo chce, ten může jít
Já si dám sklenici vína

Žízeň je veliká, život mně utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Ženy jsou krásný a cudný
Mnohá se ve mně vzhlídla
Oči jako dvě studny
Vlasy jak havraní křídla

Dobře vím, co znamená pád
Do nástrah dívčího klína
Někdo má pletky rád
Já radši sklenici vína

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Nebe je modrý a zlatý
Ženy krásný a cudný
Mantily, sváteční šaty
Oči jako dvě studny

Zmoudřel jsem stranou od lidí
Jsem jak ta zahrada stinná
Kdo chce, ať mi závidí
Já si dám sklenici vína

Žízeň je veliká, život mi utíká
Nechte mě příjemně snít
Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky
Zpívat si s nima a pít

Ó, nananananananananananananá
Nanananananananananananá

Nananananananananananananá
Nanananananananananananá


6. Sbohem lásko (17:25 - 20:35)

Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
Zeleným údolím jsem si ji ved
Byla krásná, to vím, a já měl strach
Jak říct, když na řasách
Slzu má velkou jako hrách

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál

A tak šel čas, a já se toulám dál
V kolika údolích jsem takhle stál
Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč
Bůhví, co jsem to zač
Že přináším všem jenom pláč

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál

Já nevím, kde se to v člověku bere
Ten neklid, co ho tahá z místa na místo
Co ho nenechá, aby byl sám se sebou
Spokojený jako většina ostatních
Aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má
A říkal jenom to, co se od něj čeká
Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě
Nemůžu, opravdu, fakt

Sbohem, lásko, nech mě jít
Nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví
Ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád
Co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál
Nech mě jít zas o dům dál


7. Jezebel (20:35 - 23:45)

Jezabel! Jezabel!
Kde vzal se v tobě ten žár
Kdo dal tvým bokům tvar?
Ďábel sám stvořil tě z požárů

V tvých očích jsou roje včel, Jezabel
Ďábel sám, chopil tě do spárů

Kdo ve tvých ňadrech dlí pomstou posedlý
Kdo v tvé kráse skrývá se?
Ďábel sám, ďábel sám
Jezabel, já tě znám!

A vtělil se v duši tvou jak hrůza před bitvou
Ďábel sám, strůjce všech nesvárů
Pán všech pekel jednou za sto let se na svět rozvzteklí
A proto anděl vzlét, proto anděl vzlét z předpeklí

Hříšný anděl ztratil z křídel třpyt a nemá svatozář
Však co mu nelze vzít, co mu nelze vzít, tvou tvář

Jezabel!
V tvých loktech je můj ráj
O mou duši hraj
Ať v tvé kráse skrývá se ďábel sám, ďábel sám
Jezabel, já tě znám!

A i když už jasně vím
Že lidstvu kouzlem tvým
Ďábel sám splácí dluh, jsi můj bůh!

Jezabel, Jezabel, Jezabél!


8. Píseň pro Kristýnku (23:45 - 26:23)

Stejně voní žluté květy šafránu
Jako tvoje vlasy, Kristýnko
Stejnou chuť má vítr, co je po ránu
Jako tvoje jméno, Kristýnko
Stejnou barvu, jako mívá oliva
Mají tvoje oči, Kristýnko
Stejně jako nouze mě to bolívá
Když ty nejsi se mnou, Kristýnko

Stejnou písní, jakou tlukou slavíci
Tluče tvoje srdce, Kristýnko
Tobě samo nebe slétlo do lící
Jak jsi krásná, moje Kristýnko

Jak je hladké portugalské hedvábí
Hladší je tvá paže, Kristýnko
Žádná jiná na světě mě nevábí
Já chci jenom tebe, Kristýnko

Tolik jasu žádná hvězda nemívá
Kolik je ho v tobě, Kristýnko
Tobě snad i v noci světla přebývá
Věnuj mi ho trochu, Kristýnko

Hezčí nežli karafiát v zahradě
Hezčí je tvůj úsměv, Kristýnko
Mám tě rád a ostatní je nasnadě
Chci být navždy s tebou, Kristýnko


9. Holky já mám všechny rád (26:23 - 28:34)

Já miloval už v školce dívčí smích
Když ublížil kluk holce, poznal sílu pěstí mých
A potají jsem chrupky chodil krást
To pro dva malé cůpky, co mě dokázaly zmást
A tak to se mnou dodnes roste dál
Kdybych tisíckrát to odnes, za ten smích bych duši dal
Jdu pro dvě oči jiskrné se prát
Jsem zas bit a zas mi otrne, tak mě, prosím, račte brát

Hezkých žen je stále víc a víc
Ať nezralé či zralé, jsem z nich vedle, dá se říct
Hned červenám, hned blednu, začnu tát
Jak mám si vybrat jednu, holky já mám všechny rád

Ty z vaudevilů i z dramat jsou můj cíl
A že žádnou nechci zklamat, nikde nezdržím se dýl
Jsem rád, že vláčím tu svou bradku tam a sem
Zatím vyhnul jsem se sňatku, a tak patřím pořád všem

Hezkých žen je stále víc a víc
Ať nezralé či zralé, jsem z nich vedle, dá se říct
Hned červenám, hned blednu, začnu tát
Jak mám si vybrat jednu
Holky já mám všechny rád
Jak mám si vybrat jednu
Holky jááá mám všechny rád


10. Ráno (28:34 - 33:34)

Ráno je modrá tůň a břehy jsou bílý
Z trávy už slunce dávno zahnalo chlad
Jen se tu se mnou sluň a nekaž tu chvíli
A věř, až řeknu: Mám tě rád

Ráno je prázdná pláž a na vodní pláni
V modravý mlze člun jako by stál
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
Jít tím ránem dál

Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá
Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá
Jen se tu se mnou sluň a nekaž tu chvíli
A věř, až řeknu: Mám tě rád

Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá
Lá-la-la-la-la, lá, la-la-la-lá

Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
Jít tím ránem dál

Ráno je slyšet zvon, co v přístavu zvoní
Z trávy už slunce dávno zahnalo chlad
Tak jenom se mnou pojď a projdi se po ní
A věř, až řeknu: Mám tě rád

Ráno je plný včel a jarního vlání
V zátoce svítí sůl na šedi skal
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
Jít tím ránem dál

Ráno je slyšet zvon, co v přístavu zvoní
Z trávy už slunce dávno zahnalo chlad
Tak jenom se mnou pojď a projdi se po ní
A věř, až řeknu: Mám tě rád

Lá-la-la-lá-la-lá, la-la-la-lá-lá
Lá-la-la-lá-la-lá, la-la-la-lá
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
Jít tím ránem dál

Ráno je plný včel a jarního vlání
V zátoce svítí sůl na šedi skal
Mý srdce dávno máš, tak co ti brání
Jít tím ránem dál


11. Tuhle rundu platím já (33:34 - 35:27)

Já u maríny sloužil
A po mořích se ploužil
A každej všivej oceán
Se pro mě v louži zoužil

Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já
Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já

Jó - s lodí jménem Bella
Co do Šanghaje jela
My rok a půl stáli v Liverpoolu
Nalitý jak děla

A jedna mladá treska
Moc milá a moc hezká
Ta s kytkou v tlamě čeká na mě
Možná ještě dneska

Pět let jsem pár svejch oudů
Myl jenom v Golfským proudu
Snil o slečně, než konečně
Jsem stoup na rodnou hroudu

Teď mám jen jedno přání
Už nechat vandrování
Mít hospodu a pro vodu
Už nikdy nebejt k mání

Jó, hó, hó - tuhle rundu platím já
Jó, hó, hó - tuhle rundu táhneš sám


12. Jen se přiznej, že ti scházím (35:27 - 38:16)

Pár lučních květů
V tom horkém létu
Jsem ti tenkrát natrhal
Pár lučních květů připomíná
Že týdny kolem běží dál a dál
I naše léto končí
Já zůstal chvíli sám
Však najednou tě znovu potkávám
O-o-ó

Jen se přiznej
Že ti scházím
A mávej na pozdrav
Řekni, jak tě těší
Že jsem tu živ a zdráv
Tak jen se přiznej
Že ti scházím
I kdybys měla lhát
Ať zas můžu jednou klidně spát

Sám s loňským létem
Dál chodím světem
Krokem nocí bezesných
Sám s loňským létem
Všude hledám
Tvá ústa, která voní po růžích
Když kolem stromy zlátnou
A prázdná je i pláž
Já nevěřím
Že na mě nečekáš
O-o-ó

Jen se přiznej
Že ti scházím
A mávej na pozdrav
Řekni, jak tě těší
Že jsem tu živ a zdráv
Tak jen se přiznej
Že ti scházím
I kdybys měla lhát
Ať zas můžu jednou klidně spát

Jen se přiznej
Že ti scházím
A mávej na pozdrav
Řekni, jak tě těší
Že jsem tu živ a zdráv
Tak jen se přiznej
Že ti scházím
I kdybys měla lhát
Ať zas můžu jednou klidně spát


13. Když večer vklouzne do hlavních tříd (& Olga Matušková) (38:16 - 41:50)

Tma na město padá a přichází večerní chlad
Skla výkladů září a v sálech se začíná hrát
Princ Hamlet už po sté se ptá, zda nebýt či být
A Lohengrin zpívá a v kině zní poslední hit

Když večer vklouzne do hlavních tříd
Rád jen tak bloumám a zkouším snít
Ze střech jak hříva se táhne dým
Mé město zpívá a já zpívám s ním

Tma na město padá a lidí je čím dál míň
Už divadlo zhaslo, i kina, i koncertní síň
Pár milenců líbá se potají ve stínu vrat
A z parků a zahrad zní písnička, kterou mám rád

Když večer vklouzne do hlavních tříd
Rád jen tak bloumám a zkouším snít
Ze střech jak hříva se táhne dým
Mé město zpívá a já zpívám s ním

Tma na město padá a pomalu usíná svět
A někde v té dálce někdo řídí svůj kosmický let
A my v téže chvíli, tak jako už nesčetněkrát
Si dobrou noc dáme a zhasnem a půjdeme spát

Když večer vklouzne do hlavních tříd
Rád jen tak bloumám a zkouším snít
Ze střech jak hříva se táhne dým
Mé město zpívá a já zpívám s ním


14. Boty toulavý (41:50 - 45:51)

Dvě boty v lásce mám, jsou sváteční
Nosím je pouze zřídka
A nosím je rád, neboť vzhůru ční
Na moje pánský lýtka

Boty toulavý, takhle říkám jim
Neboť můj krok prodlouží
Boty toulavý jsou mi někdy vším
Když se ztratit zatoužím

A tuhle touhu mám, když jsi na mě zlá
Tlačíš mě náhle ke zdi
Zapomínám, že jsi láska má
Nečekám, až mě sjezdíš

Boty toulavý honem nazouvám
Nechci žádný jinačí
Boty toulavý, který v lásce mám
Neboť vůbec netlačí

Boty toulavý a bezpečný
Jsou vhodnejší než boty tvý
Boty v každým směru nejkrásnější
Jsou moje boty toulavý

Dvě boty v lásce mám, jsou sváteční
Nosím je pouze zřídka
A nosím je rád, neboť vzhůru ční
Na moje pánský lýtka

Boty toulavý jsou mi nejbližší
Neboť můj krok urychlí
Boty toulavý snad mě neslyší
Aby příliš nezpychly

Boty útulný a bezpečný
Jsou vhodnejší než boty tvý
Boty v každým směru nejkrásnější
Jsou moje boty toulavý

Boty útulný a bezpečný
Jsou vhodnejší než boty tvý
Boty v každým směru nejkrásnější
Jsou moje boty toulavý


15. Eldorádo (45:51 - 49:54)

V dálných dálkách zámoří
Ční prý zlaté pohoří
Příchozího pohostí
Nádherou a hojností

Dík těm svůdným pověstím
Zástupy šly za štěstím
Chátra i ti bohatí
S vírou, že se vyplatí

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí

Báchorce té uvěří
Dávno už jen někteří
Spíš než zlatonosný štít
Nám dnes rozum káže jít

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí

Protože my už dávno víme
Že nad zlato a bohatství
Je moudrost a uvážlivý čin
Že Eldorado není kdesi v dálce
Ale docela blízko
V našich srdcích, v našem myšlení
A že jeho pravé jméno
Je svoboda, pravda a porozumění
Nosíme jej v sobě a ptát se na něj
Je naše přirozená povinnost

Jít a hledat Eldorádo
Zbavené vší bídy člověčí
Jít a hledat Eldorádo
Kde je láska, mír a bezpečí


16. Staré známé podloubí (& Olga Matušková) (49:54 - 54:36)

Staré známé podloubí zas jak přítel kývá nám
Vidím vlídnou blízkou tvář, odkud vlastně já ji znám

Sešli jsme se u podloubí bývalý s bývalou
Už se nikdy nezasnoubí bývalý s bývalou
Bylas má oáza, když jsem se o úspěch pral
Tvůj táta zakázal, aby to trvalo dál
Je to dávno, to se stává
Povahu máš nepoddajnou, tak jsi dál byla má
Vedli jsme pak lásku tajnou, ty a já

Staré známé podloubí zas jak přítel kývá nám
Vidím vlídnou blízkou tvář, odkud vlastně já ji znám

Sešli jsme se u podloubí tolikrát, vzpomínáš
V podloubí, tam v jeho hloubi malý bar, ten byl náš
Byli jsme hladoví milenci navzdory všem
Naproti v podkroví v pokoji vypůjčeném
Je to dávno, to se stává
Fanfáry nám nezatroubí, to už já dneska vím
Začla jsi se u podloubí scházet s ním

Staré známé podloubí zas jak přítel kývá nám
Vidím vlídnou blízkou tvář, odkud vlastně já ji znám

Sešli jsme se u podloubí, bývalý s bývalou
Už se nikdy nezasnoubí bývalý s bývalou
Šeptal jsem ze spánku: Bez tebe nemůžu žít
Brečel jsem do džbánku, pak se to nedalo pít
Je to dávno, to se stává
Vzpomínka mě neomámí, už to víc nepálí
Sešli se, jen dobří známí bývalí

Staré známé podloubí zas jak přítel kývá nám
Vidím vlídnou blízkou tvář, odkud vlastně já ji znám


17. Když už se mi třikrát zdálo (& Olga Matušková) (54:36 - 58:34)

Já každý den, vím to jistě,
tu dívku na stejném místě potkávám
A ztrácí čas, jestli čeká,
že já jí snad třeba někdy zamávám
Mně jedno je, jestli spěchá,
je jistý, že ve mně nechá nezájem
Když chce, ať klidně po mně šílí,
já dál se k svému cíli sunu sám

Mám židli svou zády k stěně
a stůl svůj, kde každodenně usedám
Když výčepní pípou točí,
že láska mě nezaskočí, vykládám
Hned známí se znalci sběhnou
a každý se sází se mnou i navzájem
Já dal jim ránu, přímo pecku
a řek jsem, to pak svoji kecku sním

Když už se mi třikrát zdálo, jak jsi fantastická
Pomalu se ze mne stává lhář
Dlouho už se neubráním, lásko platonická
Je to jasný, ztrácím svoji tvář

Já každý den proti zvyku
s tou dívkou teď na chodníku, rozkládám
Jak ryba snad leknu žízní,
tu sázku, co teď mě trýzní, odkládám
Jí k smíchu je, co nám brání,
když u ní je pro mne k mání, podnájem
A chce mě mít i s tím věnem,
tvrdí, že půl mé kecky s křenem sním

Když už se mi třikrát zdálo, jak jsi fantastická
Pomalu se ze mne stává lhář
Když už se mi třikrát zdálo
Když už se mi třikrát zdálo, jak jsi fantastická
Pomalu se ze mne stává lhář

Dlouho už se neubráním, lásko platonická
Je to jasný, ztrácím svoji tvář
Je to jasný, ztrácím svoji tvář
Je to jasný, ztrácím svoji tvář


18. Náš dům stál na konci předměstí (58:34 - 1:01:58)

Náš dům stál na konci předměstí - poslední
Kousek dál už končí dláždění
Měl komín s anténou
A révu spletenou
Oblékal jak raglán
Když k nám teplý vítr zafoukal

Náš dům stál, kde zvonek tramvají - konečná
Rozléhal se rovnou do polí
Stín hodin slunečních
Bez vteřin zbytečných
Pomalu se loudal
Jen já stále někam pospíchal

Dálnicí já se vrátím
Za volantem někdy o tom sním
Dálnicí cestu zkrátím
Až dohoním čas, tak obracím (tak obracím)

Náš dům stál, kde mírné stoupání - začíná
Kousek dál se motel vypíná
Má révu z neónů
A trávník z betónu
Prozradí, že nezná tu stráň
Kde já jednou vyrůstal

Dálnicí já se vrátím
Za volantem někdy o tom sním
Dálnicí cestu zkrátím
Až dohoním čas, tak obracím (tak obracím)

Náš dům stál na konci předměstí - poslední


19. Možná, že mi máváš (& Olga Matušková) (1:01:58 - 1:05:26)

Při každém ohlédnutí
Ztrácím kousek Tebe
Proč jsi zůstala stát
Tam, kde zem dotýká se nebe
Říkal jsi, můžeš si jít
To se zapřít nedá
Nad hlavou slunce máš
Že Tvou tvář hledá
Nevnímáš

Možná, že mi máváš
A Tvé slzy patří k loučení
Ale vím, jestli půjdeš dál
Nenecháš mi cestou znamení
Možná, že mi máváš
Možná, že se mi to jenom zdá
Ale už vím, že se nevrátíš
A že nevrátím se já

Při každém ohlédnutí
Cesta víc je šedá
Pospíchá i Tvůj stín
A za Tebou prach vítr zvedá
Řekla jsi, můžeš si jít
To se zapřít nedá
Nad hlavou slunce máš
Že Tvou tvář hledá
Nevnímáš

Možná, že mi máváš
A Tvé slzy patří k loučení
Ale vím, jestli půjdeš dál
Nenecháš mi cestou znamení
Možná, že mi máváš
Možná, že se mi to jenom zdá
Ale už vím, že se nevrátíš
A že nevrátím se já


20. Kvete mák a slunce pálí (& Olga Matušková) (1:05:26 - 1:07:52)

Kvete mák a slunce pálí
Zvučí nota veselá
Že kdo není v lásce stálý
Vždycky na tom prodělá

Ona byla dívka štíhlá
A on mladík vrtkavý
Jejich srdce k sobě tíhla
Jak se o nich vypráví
A ten pán, jak se tak stává
Lásku v drobné promění
Dívka natruc se mu vdává
A on skáče z lešení

Kvete mák a slunce pálí
Zvučí nota veselá
Že kdo není v lásce stálý
Vždycky na tom prodělá

Pak ta dívka, ač se brání
Zhřešit láskou nečistou
Prchne z domu znenadání
Se zrzavým basistou
Bác a manžel střílí
Oba padnou v jeden ráz
Dnes jim zdobí mramor bílý
Takovejhle zimosráz

Kvete mák a slunce pálí
Zvučí nota veselá
Že kdo není v lásce stálý
Vždycky na tom prodělá

Kvete mák a slunce pálí
Zvučí nota veselá
Že kdo není v lásce stálý
Vždycky na tom prodělá


21. Suvenýr (1:07:52 - 1:09:47)

Suvenýr, suvenýr z Říma, z Paříže i z Cannes
Bez vzpomínky nelze odjet, mám těch krámů plný krám
Tady je dýmka Harold Flynna
Byl sedmi moří pán
Obojek Rin Tin Tina, ve kterém byl filmován
Suvenýr, suvenýr vskutku žádný brak
Zde je prsten Grety Garbo, Chevalierův žérarďák
Vous, jenž mi daroval Jan Werich
Nesahej, kluku, na ten knír
Já tu nejsem pro plezír, suvenýr, suvenýr

Suvenýr, suvenýr, kupte dřív, než rozprodám
Lollobrigidina smlouva, v rohu její autogram
Zde pravá Chaplinova bota, ta levá v muzeu je kdes
Mám tu rady do života od těch nejslavnějších hvězd
Suvenýr, suvenýr, slavný výčet ztrát
Je zde pozlacená trubka, na níž se Armstrong učil hrát
Že všude něco zapomněli, těch slavných bylo prokletí
Suvenýr, suvenýr dvacátého století