A tak tu ležím u poslední pípy
Pan osud načal můj poslední sud
Už se mi nikdy nezachvěje chřípí
Smrt zachrání mne rázem od vostúd

Neklid byl koněm, kterej se mnou pádil
V bouřích jsem hledal pro svou duši klid
Často jsem v klejbách až do rána řádil
Kdybych dejch na svět, byl by z toho zpit

Každej má v něčem tu svou slabou stránku
Já se bál vánku sukní poběhlic
Tuhletu žízeň neutopíš v džbánku
Kdo tohle nezná, ten nepoznal nic

Nebyl by plnej výčet všech mejch hříchů
Kdybych tu neřek, že jsem básně psal
Odpusť mi, světe, tuhle drzou pýchu
Já skládal básně, zatím co tys spal

Musel jsem zpívat, páč jsem se bál ticha
Ticho je fízl, mlčení je kat
Končí má píseň, která sraby míchá
Dál bude za mě z mýho hrobu znít