Viděl jsem v životě plakat mnoho lidí
Někteří plakali ze žalu
Jiní, a těch bylo méně, radostí
Také jsem potkal ty
Kteří naříkali nad světem
Nad nesmyslností života
A bůhví nad čím
Těch jsem se vždycky chtěl zeptat
Proč pláčete nad cibulí?
Jejich nářek mi totiž připadal
Stejně planý a nesmyslný

Já, dokud vnímám říční proud
Já, dokud v trávě chci se zout
Já, dokud vím, co je výlet do mraků
Já, dokud znám krásu dívčích rozpaků
Rád žiju
Já, dokud smím se v lásce splést
Já, dokud toužím skálu slézt
Já, dokud v hlavě nosím
Zmatek z krásné písně kosí
Vím, že svůj život chci dál nést

Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál
Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál

Já, dokud mívám ze snů šál
Já, dokud toužím znát, co dál
Já, dokud vím, že zas soumrak znachoví
Já, dokud vím, že jsem stále bláhový
Rád žiju
Já, i když občas mívám pád
Já, chtěl bych žít už napořád
Já o to stále prosím
Dokud svoji hlavu nosím
Já dobře vím, že žiju rád

Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál
Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál

Žít, jen žít, jen žít, já věčně bych si přál
Žít, jen žít, jen žít, a nestárnout už dál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál
Žít a oči mít, žít a slunce vzít
A dát ho ptákům za chorál